Zárodky příběhů - Ztracené dědictví

Opuštěná pevnost

Pevnost se skládala ze dvou hlavních částí, nadzemní a podzemní. Byly spolu úzce propojené - nadzemní, klasická část, však byla při onom posledním památném nájezdu značně pobořena. Nyní už je tomu skoro dvěstě let a horký, neúnavný vítr z pouště dílo zkázy již takřka dokonal. Za ohlodanými zdmi a propadlým obloukem brány tiše stojí základy domů, napůl zasypané prachem a zarostlé plazivým plevelem. Výprava do rozpadlých kasáren a obytných budov je hazardováním se zdravím nohou a kotníků; a ten, kdo je dostatečně mrštný nebo odhodlaný, riskuje leda kousnutí od škorpiónů a jedovatých hadů, ukrytých v sutinách - nic cenného se zde nenachází.Jediné, co upoutá oko návštěvníka, jsou dobře patrné stopy mnoha lidí, vedoucí po bývalé cestě vzhůru ke skále za pevností. Končí u velké jeskyně, vstupu dříve chráněnému bránou. Kdysi dávno byla vyvrácena, její zbytky se ještě válí v prachu u stěn jeskyně. Vchod je veliký, světla je proto dost, není třeba svítit.Stěny jeskyně nejsou příliš opracované, je to jen předsíň, kde mohli jezdci v klidu sesednout a odvést koně velikými dvoukřídlými dveřmi naproti vchodu do stájí - za dveřmi je široká chodba vytesaná do skály. Podlaha v ní se poněkud svažuje, po pěti metrech ústí do trhliny ve skalním masivu. Je upravena jako pohodlná stáj pro dobře padesát koní, není příliš široká, ale je hodně dlouhá. Nevede z ní žádný jiný východ, skalnaté stěny jsou strmé a velmi obtížně by se slézaly. V zadní části vytéká ze skály pramínek, voda je svedena do kamenného koryta vedoucího podél jedné stěny až k východu. Tam je udělán přepad a voda odtékala do malé trhliny u země. Koryto je porušené, voda z něj vytéká na zem už někde v polovině soutěsky a teče po zemi až k té trhlině. Vítr sem navál nějakou zem, roste tu dost bujný porost, který už rozložil a zpracoval veškeré dřevěné vybavení stájí.V předsíni, vlevo od dveří do stájí, jsou ještě jedny, o něco menší dveře; též dvoukřídlé a mnohem zdobnější a pevnější. Navzdory uplynutým rokům drží dosti pevně pohromadě (i když jen tak tak, není velký problém je rozbít). Krátká chodba za nimi ústí do přijímacího sálu, největší místnosti pevnosti s falešným sloupovím podél stěn a stropem klenoucím se vysoko nad hlavami návštěvníků. Podlaha je poněkud snížená, sestupuje se na ní po třech širokých, nízkých schodech. Ve vzdálenějším konci je vyvýšené pódium, na něm leží trosky křesel a dalšího nábytku, možná i zbraní. Nepořádek je i ve zbytku místnosti, někdo tu ovšem nedávno trochu poklízel, a zbytky nahrnul právě na ono pódium. Z místnosti se opět po širokých schodech dá vyjít do dvou prostorných chodeb. Jedna vede do obytné části pevnosti určené pro pány, druhá do hospodářské části a ubytovny vojáků. Zkušené oko si všimne, že dávní stavitelé v podstatě jen využívali přirozený jeskynní systém, i když i tak udělali hodně práce. Chodby jsou prostornější než v leckterém hradě, stejně jako místnosti. Stěny kdysi zdobily a oteplovaly závěsy a tapiserie, na podlaze ležely teplé koberce nebo dřevěné parkety. Co zbylo po dávném rabování ovšem už dokonal čas.Réomakul se s kumpány usadil samozřejmě v místnostech pro pány pevnosti. Nebyli tu dlouho, takže po nich nezbyl nijak zvlášť velký nepořádek.

Tajná pokladnice

S umem odkoukaným jedině od trpaslíků je v ložnici pána zbudován tajný vchod do jeho soukromé pokladnice. Tvoří ho kamenné dveře, které není v podstatě možné zaznamenat (TO na ověřování Prohledávání 30). Otevřou se dokud se po vyslovení správného slova. Heslo nejen že otevře dveře, ale zároveň zablokuje silné ochranné pasti, které tu čekají na příliš dychtivé zloděje.Pasti vytvořil samotný Forlan, když si do této pokladnice začal ukládat své magické předměty. Tvoří je dvoustupňové ochranné kouzlo - druhý stupeň dodal prvním přáním těsně před svým ústupem do podzemní laboratoře v naději, že tak pokladnici uchrání před svými nepřáteli. Když tedy někdo otevře dveře pokladnice jinak než heslem (jde to v podstatě jen kouzlem, TO Otevírání zámků je 35) a zkusí projít dovnitř, vytryskne z obvodu vstupu kyselina, která dotyčného popálí. Je strašlivá, nepřirozeně rychle rozežírá maso a holou kůži, leptá i kov; zastaví ji pouze kámen. Jedná se o hod na záchranu na Reflexy vůči TO 20; když postava neuspěje, je zraněna za 20k6 žt, v případě úspěchu za polovinu. Výstroj postavy je v případě neúspěšného hodu poškozena taky, za pětinu hozených žt.Kyselina vytryskne pokaždé, když někdo zkusí vejít, bez ohledu na počet pokusů. Jakmile vytryskne kyselina, dveře se navíc začnou zavírat - pokus o jejich zastavení má za následek automaticky neúspěšný hod na záchranu před kyselinou.
Druhý stupeň ochrany se aktivuje teprve v okamžiku, pokud se nějaký čaroděj pokusí zlomit toto kyselinové kouzlo na veřejích dveří. V tom okamžiku nastanou dvě věci:

1. sešle se zlom magii jako protikouzlo na právě sesílané lámání (takže pokud je to také zlom magii, jeho sesílání je automaticky zrušeno; jinak se vzájemně ověřuje sesilatelská úroveň obou čarodějů. Forlan jí měl 23.
2. na původce lámacího kouzla je sesláno kouzlo slaboduchost. TO hodu na záchranu na Vůli proti němu je 28. Efekt této slaboduchosti je velmi těžké zrušit, neboť se jedná o kouzlo Prstenu!

Pokud se postavy do pokladnice nakonec přece dostanou, záleží na předchozím vývoji situace, co zde naleznou. Když Réomakul odjížděl na moře, nechal si tu tři truhly. Jednu překlopenou a úplně prázdnou, druhou do poloviny plnou měďáků a stříbrňáků (3400 md a 160 st), třetí, tu nejmenší, skoro ze třetiny plnou zlaťáků (550 zl). Jinak tu nenechal nic.

Podzemní laboratoř

Vstupní sál
Labyrint chodeb a jeskyní ústí do velké místnosti. Do skály tesaný strop podpírají mohutné kamenné sloupy. Nic tu není zdobené, vzduch je vlhký a podivně těžký; špatně se tu dýchá. Uličkou mezi sloupy jsou už od vchodu vidět veliké dřevěné dveře v protější stěně. Jsou dvoukřídlé, zhotovené z tvrdého dřeva zpevněného kováním. Podlahu tvoří, stejně jako v chodbě vedoucí do této místnosti, jemný písek, ztvrdlý staletími, kdy tu nehybně ležel.V okamžiku, kdy první postava z družiny dorazí do poloviny sálu, pocítí pod nohama jemný, téměř nepostřehnutelný pohyb. Vzápětí na to se dostaví pohyb další, již velmi znatelný - poblíž postavy se zavlní písek, zároveň se ozve šustot a škrábání, nesoucí se ze všech koutů sálu.
Postavy mají 1 kolo na přípravu, potom se ve výbuchu písku, hlíny a kamenů vynoří z podlahy obrovitý podzemní lovec, který družinu bez meškání napadne.Forlan ho sem přivolal a zavázal ke službě přáním z Prstenu: "Volám největšího z Podzemních lovců, aby tu hlídal mě a mé poklady, dokud se nerozpadnou v prach!".Vchod
Jakmile si někdo blíže prohlédne veliké dveře na konci sálu, sezná, že na ně čas neměl žádný vliv. Nejsou ani v nejmenším ztrouchnivělé nebo oslabené. Trochu zvláštní je, že nikde není vidět žádnou petlici ani zámek či závoru. Mohutné ocelové veřeje dávají tušit, že se dveře otevírají směrem ven ze sálu. Běžný dotyk ani rána však s nimi ani nehne. Dokonce i ostří mečů a sekyr od nich odskakují, jako kdyby postava sekala do skály.Jak se přes dveře dostat musí hráči vymyslet. Nikde není nápověda ani boční vchod - přesto, pokud postavy dobře prohledávají celý sál, mohou najít tajnou schránku v rohu napravo ode dveří. Ve výšce prsou je tam ve zdi otočný kámen, velmi dobře ukrytý (TO na Všímání 20). Uvnitř není nic jiného než malé, lehce zrezivělé táhlo. Pokud za něj zatáhne silná postava (mechanismus je starý a zarezlý), otevře se vedle ve zdi tajný únikový východ. Točitým schodištěm vede nahoru na povrch, do nenápadné jeskyňky na vrcholku jednoho útesu.Dveře může otevřít pouze vytrvalá a mimořádně silná postava. Musí silou přetlačit magii, která drží vrata zavřená. Probíhá to ověřením Síly, vrata mají Sil +8. Když vyhraje postava poprvé, dveře se pootevřou. Z druhé strany je náhle slyšet nezřetelné supění a šoupání, jako kdyby proti postavě někdo tlačil. Pokud vyhraje postava i podruhé, dveře se otevřou na šířku dlaně, ale pořád ještě vzdorují. Za nimi je černočerná tma, kterou nerozptýlí paprsek žádného ohně ani kouzla. Zvuky zápolení s dveřmi zesílí; teprve když postava ověří svou Sílu proti vratům potřetí, dveře se otevřou dokořán a tlak na ně z druhé strany s nespokojeným zavytím onoho silného neznámého zcela poleví.
Když postava po vyhrání přetlačování příště neuspěje, ztratí vydobitou pozici a musí ji znovu vyhrát. Přetlačování je fyzicky nesmírně namáhavé, žádná postava ho nevydrží moc dlouho. Pokud chtějí, jiné postavy mohou pomoci - ke dveřím se však vejde jen jeden pomocník, který tedy může přidat bonus +2 hlavní postavě.Dveře se nedají otevřít žádným jiným způsobem, než výše uvedeným. Veškerá magie i útoky ohněm nebo zbraní se zcela míjí účinkem. Forlan na to věnoval druhé ze svých přání: "Můj příteli, věrný Borgare! Zaklínám tě a zapřísahám, drž tyto dveře zavřené svou silou! Nikdo je nerozbije ani kouzlem nepostihne, dokud ty je budeš strážit."Temnota za dveřmi
Za otevřenými dveřmi číhá na postavy dychtivé jít dál černočerná, nenasytná Temnota. Při delším pohledu se zdá, jako by žila vlastním životem. Světla luceren, pochodní i kouzel po ní klouzají jako po stěně z černého hedvábí a neproniknou skrz ani o kousíček. Čím déle se dívají, tím víc se postavám zdá, že na ně v té tmě číhá smrtelné nebezpečí. V této tmě nevidí vůbec nikdo, ani tvorové s viděním ve tmě. Nefunguje tu dokonce ani mimosmyslové vnímání, ani žádný jiný smysl, umožňující orientaci v prostoru.Je to hod na záchranu na Vůli, TO 28. Kdo neuspěje, nevkročí za žádnou cenu do této chodby, protože je přesvědčen, že v té tmě okamžitě zahyne. Jakmile jednou neuspěje, postava už si nikdy více nehází - vždy když tmu uvidí, automaticky neuspěje. Jediná možnost, jak se postava, která neuspěla v hodu, může do tmy dostat, je nedívat se na Tmu. Když nevidí (stačí šátek přes oči), postava do ní vkročit může.Forlan na tuto Tmu věnoval třetí přání: "Kdo pohlédne dolů do černé hlubiny, neuvidí nic než vlastní smrti strach a na prahu zůstane v bázni stát!".Pokud postavy otevřou dveře a dokáží vstoupit do temnoty za nimi, zakopnou o kostru. Na zemi tam leží ostatky obrovitého muže; má na sobě kovové zbytky zbroje a velikou sekeru. Pokud znají meddědovce, postavy poznají jeho výstroj - za těch 200 let se moc nezměnila. Je to tělo Borgara, strážce Forlana, meddědovce, který padl při obraně jeho dveří při posledním náporu nájezdníků. Forlan ho odtáhl za dveře, zavřel je a pak ho vyzval k poslední službě.Schody ve tmě
Za krátkou chodbou je schodiště klesající strmě přímo dolů. Celé je ponořeno do stejné Tmy, jako chodba. Zhruba uprostřed, na 22 stupni, je past. Vytvořil jí tam Forlan ještě předtím, než měl Prsten. Když na tento schod někdo stoupne, vyšlehnou z pěti schodů nad ním i pod ním žhnoucí plameny, které popálí vše, co se na nich nachází.Je to hod na záchranu na Reflexy, TO 20. Kdo neuspěje, je popálen za 10k6 žt ohněm, kdo ano, jen za polovinu. Pokud je vidět, velmi všímavé postavy (TO je 25) mohou postřehnout, že tento 22. schod je trochu jiný než ostatní. Pohled zblízka jim napoví, že vypadá méně používaný. Plameny vyšlehnou vždy, když se tohoto schodu něco dotkne, nezáleží na tom kolikrát. Objeví se však vždy jen jednou za kolo.Dlážděná chodba
Poslední schod před navazující chodbou je jiný než ostatní. Je dlážděný na střídačku světlým, zrnitým kamenem a destičkami z kovu lesknoucího se jako ryzí zlato. Na kovových destičkách je vidět jakýsi znak. Pokud ověří Znalost (historie Dúnadanů) vůči TO 30, postavy poznají znak dávného dúnadanského rodu; dlaždičky podle něho pochází ještě ze Druhého věku! Forlan je jeho potomek. Stejně jako schod je dlážděna celá chodba za ním.Jakmile někdo vstoupí na kovové dlaždice (což je vzhledem k malé velikosti dlaždic za normálních okolností jisté i u hobita či dítěte), celá chodba náhle potemní. Největší tma je u země. Zahučí to jako žhavá pec a postavy ovane závan strašlivého žáru. Pak se ozve tlumené prásknutí, jako od obrovského biče, a z té temnoty náhle vyrazí temné, žhnoucí plameny. Vrhnou se po každém, kdo stojí v chodbě nebo na posledním schodě jako ohniví démoni, každý plamen po jedné postavě. Obklopí ji a sevře v náručí. To vše se samozřejmě uděje velmi rychle, v jediném okamžiku; postavy toto vše vnímají jako zpomalený film, nemohou v tu chvíli nic významného podniknout, pouze podvědomě reagovat.Každý, kdo je v dlážděné chodbě, hází na záchranu na Reflexy, TO je 28. Kdo neuspěje, je zraněn za 10k6 žt ohněm a za 10k6 žt negativní energií. Kdo uspěje, je zraněn jen za polovinu. Na toto zranění se nedá aplikovat schopnost negace zranění pomocí odbornosti Únik. Po sežehnutí všech v chodbě kovové dlaždice ztratí svůj lesk a zešediví. Následující tři kola se jim ten zlatý lesk postupně vrací, během této doby se může kdokoliv kovových dlaždic postupně dotýkat; když jsou dlaždice lesklé jako dřív, past je opět připravena zaklapnout.Forlan na tuto past věnoval čtvrté přání "Temný oheň hlubin země nechť spálí na troud každou neuctivou nohu, jež spočine na dlaždicích mého rodného domu.".Knihovna
Poslední dveře po pravé straně dlážděné chodby vedou na dřevěnou galerii. Po vyřezávaných schodech se schází dolů, do čtvercové místnosti. Dvě stěny jsou plné polic s knihami, pergameny a svitky, pod schodištěm je velká zavřená truhla. Ve vzdálenějším rohu stojí stojan, na němž visí veliká, huňatá kožešina, s vypreparovanou hlavou medvěda. Takřka uprostřed místnosti stojí psací stůl s masivním, zdobeným dřevěným křeslem. V něm sedí kostra oblečená do vybraných šatů. Vše je lehce zaprášeno, nikde ovšem nejsou vidět žádné pavučinky ani brouci, není tu ani stopa po nějakém životě. Panuje tu mrtvé ticho. Vše je zachováno ve výborném stavu, vypadá to, že dokonce i inkoust v kalamáři na stole snad ještě půjde použít. Kostra má jednu ruku položenou na stole, vypadl mu z ní brk, hlava jí spadla dopředu a opřela se o stůl. Pramínek šedivých vlasů se rozprostřel i po pergamenu, který tam leží rozepsán.Jedná se o svitek, na nějž sepsal vlastní rukou do pasti zahnaný čaroděj Forlan svou poslední vůli, odkaz všem, kdož jeho seschlé tělo po staletích naleznou.

Jsem unavený. Odrazil jsem nápor těch zrádců umbarských a uchránil svou pokladnici jejich chtivých pařátů. Zabezpečil jsem ji hned nadvakrát, přes to se nedostanou. Použil jsem totiž k tomu naplno svou moc, moc svého krásného prstenu... Jenže mě to stálo mnoho sil, až příliš mnoho, obávám se. Ven se nedostanu. Ani nemám proč, vše, co mi zůstalo, mám tady, kolem sebe. A to nedostanou! Oni, ti zrádní zloději, ani nikdo jiný! Jestli je pokladnice nedobytná, tak tyto komnaty jsou mým hradem, stanou se hrobkou každému, kdo sem vstoupí, aby mě oloupil o mé poklady. Tak jsem přísahal a tak se i stane! Ten, kdo by snad přemohl nejsilnějšího z podzemních lovců, kterého jsem přivolal a zavázal ho, aby hlídal vchod do mé laboratoře, dokud se mé kosti nerozpadnou v prach, ten by musel mít sílu jako medvěd, jako měl můj věrný přítel, díky jehož obětavosti dosud žiji a mám možnost pomstít naši smrt. Památku na něj jsem si vzal sem s sebou, je to dílo mé ruky... A kdo prokáže svou nadlidskou sílu, bude podroben testu vůle, zda je schopen podívat se do očí strachu vlastní smrti a vstoupit, nebo se bude jen krčit před otevřeným vchodem. Uvidíme, čarodějové, co zmůžete proti mému ohni, ohni bičů balrogových! Ale je čas na poslední přání; prsty už se mi třesou a slábne mi zrak, je čas si přát... Tvoji SMRT!

Jakmile tento odkaz začne nějaká postava číst, nedokáže už přestat. Zdá se jí, stejně jako všem v místnosti, že slyší cizí, pomstychtivý hlas, jak syčivě šeptá tato slova a postupně nabírá na síle. Slovo "smrt" je výkřikem nenávisti a bolesti, neboť tehdy si Prsten vzal ze svého majitele poslední špetičku sil, aby splnil jeho poslední velké přání, jež znělo: "Ztratí dech a údy se bolestí zkroutí každému zloději, který sem vkročí, aby ukradl, co mu nepatří! Ať zde zemře, u mých nohou, bez milosti a bez vyhnutí."Tady přichází na řadu soud DMa. Pokud dávala postava dostatečně jasně najevo, že sem nepřišla pro poklad a žádný si nehodlá odnést, udělá se jí sice z té černé, zlé magie špatně, ale to je vše. Jestliže ovšem již postavu zaujalo něco z toho, co v pevnosti viděla, nebo si něco už dokonce přivlastnila... pak si házet musí. Jedná se o efekt smrti, TO je 28, hází se na záchranu na Výdrž. Pokud to postava přežije, ztratí 10k6 životů.Každé postavě, která neuspěje v hodu na záchranu na smrt, se zdá, že kostra Forlana se pohnula a v důlcích se jí rozhořel rudý plamen, když na něj otočila hlavu. Pak k ní natáhl prst, z něhož vyšlehl temný paprsek, který jí zranil srdce a zastavil dech; vysál z ní síly a pak už přišla Temnota.Jakmile se místností prožene temný závoj Forlanovy nenávisti, všichni, kdož jí přežili, mají vidění, že se kostra pohnula. Pak se ale s tichým povzdechem sesula k zemi, doslova se během okamžiku rozpadla v prach. Zbyla jen jeho stará róba... a zlatý prsten na desce stolu, tam, kde dřív ležela kostlivá ruka.