Colombo píše:
Faire: a jsi si jistý? Není to potom o tom, jak bereme boha(/Boha/Ilúvatara)? Já dycky bral tyhle monotheistické všemocné stvořitele jako opravdu všemocné stvořitele. A vědění je moc. Tudíž i s Bohem to beru tak, že ten počáteční "stroj" jen nakopl a teď buď studuje(to je spíše takový "vtip" ala "jsme vlastně jen v Matrixu"(50% šance) nebo trochu Pratchetovsky "jsme jen Zemneplocha"), co to nakopnutí udělalo, nebo to nakopl s tím, že věděl, co se stane a považoval to za nejlepší možnou alternativu.
Je to určitě možný úhel pohledu, ale v Tóře i NZ Bůh stále aktivně zasahuje do děje, tudíž jeho role nezúčastněného pozorovatele není uvnitř křesťanství (a židovství a islámu) moc možná, nebo alespoň ne v souladu s základními texty (a běžnou interpretací). V Silmarilionu je tomuhle pohledu určitě blíže, nevím, jestli tam je někde vůbec nějaká jeho forma přímého působení... vdechnutí života trpaslíkům, myslím, možná zničení Númenóre, ale to snad bude všechno.
Sirien píše:
Nelze jednat proti Ilúvatarově vůli nebo se jí protivit, protože i když dal Ilúvatar svým dětem svobodnou vůli, tak i ta vychází z něj samotného (viz stvoření trpaslíků Aulëm)
Jj, tohle je dlouho známý a řešený problém, souvisí i s postavením ďábla nebo Jidáše, problémem hříchu, a spoustou dalších věcí. Pokud to vezmeme tak, že je Ilu všemohoucný a vševědoucí ve smyslu, jak o tom mluvil Colombo, tak to znamená, že je všechno předurčené. Tím ale popíráme svobodnou vůli a osobní zodpovědnost - ergo už není možné říci "za něco můžeš", protože za to vždy v důsledku může Ilúvátar, a je to pěkný hajzl :)
Nebo to můžeme vzít tak, že svobodná vůle je odvozená od Ilua a na něm závislá, ale ne předurčená - v určitém rozsahu si člověk může vybrat, jak bude reagovat. To, že si to Ilúvátar stejně použije ke svému účelu, v určité míře, je jiná věc. Navíc ze své podstaty je Ilúvátar omezený, byť dobrovolně (jinak bychom mu nemohli přiřknout jakoukoliv vlastnost), mj. i vesmírem, který stvořil (např. zákony logiky - nemožnost stvořit uvnitř vesmíru těžší břemeno, než by unesl, taky starý a známý paradox). Stejně tak můžeme vzít v úvahu to, že by se dobrovolně omezil svobodnou vůlí, kterou vdechl do stvořených bytostí - přestože v konečném důsledku na něm stále ty bytosti jsou závislé, a pokud se od něj dobrovolně odtrhnou, stanou se jen stíny sebe samých (Sauron, pád prvních lidí, Saruman...).
S tím použitím k vlastním účelům: vem si, že máš dítě. Nechceš s ním úplně manipulovat, protože pak by nikdy nedospělo, chceš ho vést k růstu, ale taky k samostatnosti. Občas udělá něco, co se Ti nelíbí, a s čím bys nesouhlasil, ale ty ho necháš - protože to potřebuje k tomu, aby rostlo, a protože nechceš mít loutku, ale partnera (v určité míře). To ale neznamená že to, co udělá, nejsi schopný použít - třeba k tomu, abys jemu i ostatním dětem v praxi ukázal něco, co nefunguje, nebo vyzdvihnul jinou stránku (odvaha - sudba Noldor).
Nevím, jak moc je to srozumitelné :) Každopádně nesouhlasím s Tvou interpretací, třebaže osudovosti je v Silmu i LOTRu dost, jsou tam také věcí, které ji prorážejí. Úplně mi to s předurčeností nesedne, i když se tak do v posled vysvětlit jakýkoliv děj. Rozhodně to z něj ale jasně nevyplývá.