Znalosti ras

Stručný nástin úrovně kultury a technologie jednotlivých zemí a národů.
Napsal Rytíř

Dúnadani

Není pochyb o tom, že zlatý věk Dúnadanů byl věk Druhý v počítání let na Středozemi. V té době povznesl se duch i chápání potomků Tří domů přátel elfů tak vysoko, že se mu žádná jiná smrtelná rasa nemohla rovnat. Mnoho divů vzešlo v té době z jejich rukou, divů, z nichž žel jen velmi málo dochovalo se do dob pozdějších, aby připomínalo dávný um a moc Pánů Númenoru, Mořských králů.
Sociální struktura Dúnadanů byla v podstatě po celou dobu klanová. Kladl se veliký důraz na příslušnost k rodu, příbuzenství nebylo nikdy opomenuto ani zavrženo. Láska a partnerské svazky sice byly často vpravdě ideální a jejich pevnost překonávala veškerou příbuzenskou přízeň, ale pokud kvůli lásce došlo k narušení svazků v rodu, bylo to považováno za neštěstí a nikdy z toho nevzešlo nic dobrého.
Dúnadani si vždy volili hlavu svého rodu, který se staral o jejich blaho a byl jejich mluvčím. Mají přirozený smysl pro hierarchii a subordinaci, nedělá jim potíže sloužit někomu jinému - pokud jsou ovšem přesvědčeni, že ten, kdo jim velí, je muž na svém místě! Středozem je zvláštní tím, že potomci jsou často velmi podobni svým rodičům a jsou více či méně takřka vždy hodni svého postavení. Proto zde také nikdy nebylo zpochybněno dědické právo na nejrůznější postavení; získat postavení vlastním úsilím bez správných předků je v zemích Dúnadanů nečekaně obtížné.

Númenorské luky

Byly vyrobeny z duté oceli, pro velké a silné muže, kterými v té době Númenorejci byli. Šípy měly dlouhé a pevné, zhotovené ze zvláštního lehkého kovu.
Takové zbraně si Dúnadané vyráběli ve Druhém věku, ještě než upadla jejich zručnost a učenost. Přivezli si je Věrní Númenorejci s sebou na Středozem, ale většina jich byla ztracena v běhu času a nesčetných bojích. Nicméně je možné, že v nějakých zapomenutých pokladnicích se takové zbraně ještě dají najít. Zručnost númenorejských mistrů řemeslníků byla taková, že jejich ocelové luky budou s největší pravděpodobností pracovat stejně dobře, jako před třemi tisíci lety, když je vyrobili. Tyto luky jsou natolik kvalitní, že mohou snést očarování až na bonus +5! A všechny samozřejmě více či méně magické jsou, když už přečkaly do dnešních časů... Protože kovové šípy se výstřelem takřka nikdy nezničí, bývají též velmi často magické, byť většinou jen slabě.

Númenorské a gondorské lodě

Trvalo jim přes 600 let, než Númenorejci na svém ostrově s pomocí elfů zhotovili lodě, v nichž se odvážili na širé moře. Potom však předstihli i Eldar v tom, jak velké a mocné lodě dokázali postavit. (Z hlediska "historického" to byly veliké galeony a galeasy, jaké se stavili v Evropě ke konci středověku.)
Ve Třetím věku bylo umění stavby obřích korábů zapomenuto, Gondor (dědic mořeplavecké zdatnosti Númenorejců) však stále dokázal vypravit flotilu lodí, jež neměly sobě rovna. Vrcholem umění v tomto období jsou karaky a galéry se čtvercovými plachtami. Boj probíhá pomocí válečných strojů (balisty a katapulty), které vezou lodě na palubách, nebo taranem od veslic. Abordáž používají takřka výhradně piráti a korzáři z Umbaru, Gondorští námořníci nikoliv, protože o horší lodě nepřítele nestojí.

Elfové

Technologická úroveň a pokročilost elfů je velmi problematická. Díky své magické povaze, schopnostem a zejména relativně malému počtu nemají vlastně potřebu rozvíjet své schopnosti uživit se a uspokojit své potřeby. Většinu svého času a umu tedy mohou vrhat do umění, snění nebo lenošení. Jako plemeno jsou elfové nezávislí, mají rádi svobodu a volnost, nezávislost. Těžký život ve Středozemi je ale naučil, že za přílišnou volnost se často platí cena nejvyšší, proto se naučili sdružovat pod velitele a náčelníky, kteří prokázali největší předvídavost a sílu. Dokáží celá léta strávit krášlením svých sídel a domovů. Jejich kultura a sociální cítění je v podstatě rovno našemu, je maximálně moderní a DM by ho měl podávat tak vyspělé, jak je toho jen schopen. Ve věci hospodářské jsou na úrovni pozdějšího středověku, z hlediska čistě techického. Ovšem navzdory zdánlivé primitivnosti jejich postupů a nástrojů je obojí, patrně díky oné všudypřítomné magii, která elfy provází, nečekaně účinné a více než dostačující. Elfové jsou skoro až fanatičtí milovníci tradic, je pro ně takřka nemožné udělat radikální změny, i kdyby k tomu měli důvod.
Místo aby jich přibývalo, tak jejich počty neustále slábnou, takže se snadno uživí a vybaví vším potřebným; cokoliv totiž udělají, může přetrvat vpravdě věky, když je s tím správně nakládáno. Takřka každá věc vyrobená elfy má v sobě stopu magie, tu více, tu méně zřejmou. Je na DM, jak se to projeví, obvykle předměty prostě jen "pomáhají" ve věci, k níž jsou určeny; uzly na elfím laně dobře drží, a provaz se nepřetrhne, eflí pláště majitele schovají, elfí boty mu dodají svěží a lehký krok, v kotlíku se dobře vaří a nikdy nic nepřipálí, apod. Ve hře se to může projevit např. bonusem +2 na ověřování dovednosti, která předmět správně využívá. Moc elfích věcí je vždy dobrá a dle uvážení DM se může projevit v okamžiku nouze i silněji - elfí člun poskočí jediným záběrem pádla o několik metrů k příteli, který se topí, ve spěchu uvázaný elfí šátek na ráně na čas zcela zastaví i tepenné krvácení a elfí přilba sice pukne pod strašlivou ranou kyjem skalního obra, ale hlava pod ní zůstane celá.
Při hře mysli na tyto vlastnosti elfích věcí a zdůrazňuj je, ale nikdy nenech hráče, aby se na ně spoléhali; je to magie přese všechno, co bylo řečeno, slabá a nespolehlivá. Ty mocné efekty nikdy neudělají opakovaně - předpokládej, že každý takový elfí předmět dokáže udělat jen jeden za celou dobu své existence. Pokud navíc proti nim působí zlá vůle mocného nepřítele, obvykle jejich sílu přemůže a oni se chovají jako běžné předměty.
Zvláštní kapitolou jsou eflí zbraně a zbroje. Přestože elfové netouží po ničem víc než po míru, celá dlouhá tisíciletí s menšími či většími přestávkami byli nuceni se vždy znovu a znovu chápat zbraní a bránit jimi své blízké a své domovy. Svým zbraním i zbrojím proto věnují náležitou pozornost a dělají je tak kvalitní, jak jen dokáží. Což samozřejmě znamená, že jsou kvalitní velmi. :)
Přestože zdaleka ne každá elfí zbraň je magická, není to u nich rozhodně žádná velká vzácnost. Předpokládej, že každý urozenější nebo výše postavený elf má zbraň minimálně +1, elfí kapitáni nikdy méně jak +3; jejich náčelníci a největší bojovníci mají vždy nejlepší zbraně, zhotovené ještě ve Druhém věku nebo dokonce za Starých časů - jsou +4 nebo +5, s dalšími zvláštními schopnostmi.
Totéž, co pro zbraně, platí i pro jejich zbroje. Elfové se jen neradi nechávají svazovat do těžkých, neohrabaných zbrojí; ovšem když jdou do velké bitvy, nijak se toho neštítí, nespoléhají se jen na svůj postřeh a obratnost.

Hobiti

Hobiti jsou podivný národ; patrně díky jejich mírumilovnosti a pilnosti zde panují veliké rozdíly mezi úrovní technologie zemědělství i zpracování vlny a jiných běžných surovin a v úrovni technologií válečných a zbraňových. Zbraní mají hobiti velmi málo a neumí je vyrábět. Jediné, co se u nich dá najít, jsou malé lovecké luky, schopné zastřelit tak leda králíka nebo mladou srnku. Mají ovšem mnoho zemědělského náčiní, kosy, cepy a sekery, které v případě potřeby mohou jako zbraně použít.
Jejich sociální struktura společnosti a kultura je dokonce na ještě vyšší úrovni, než zemědělská a průmyslová technologie. Kdyby nebyli tak konzervativní a přírody milovní, patrně by mohli rovnou spustit průmyslovou revoluci. :) Nestojí však o to, nejsou to žádní zapálení vynálezci.

Trpaslíci

Přestože jejich řemeslné umění postupně upadá, trpaslíci jsou ve Středozemi i nadále ti nejschopnější řemeslníci; dokáží spojit konstrukční genialitu s magickou mocí nenapodobitelným způsobem. Jejich technologie jsou nejpokročilejší ve Středozemi, přesto jsou ale oblasti, do kterých se nechtějí pouštět. Vyhýbají se zcela všem samohybným strojům a mechanickým zbraním, protože se bojí jejich zneužití. Jsou stateční a milují tvrdou práci, která zaměstná jejich svaly, stejně jako milují pocit z praskotu drcených kostí nepřítele pod ostřím jejich sekery.

Přestože je takřka jisté, že kdyby chtěli, dokázali by sami vymyslet všechny ty neuhasínající skřetí ohně, výbušné bomby a mnoho dalších strašlivých věcí sloužících k hromadnému zabíjení, nedělají to. A i za to, že skřeti je vymýšlejí a vyrábějí, je nenávidí a na potkání hubí.

V minulých věcích ovládali metalurgické postupy a techniky, které by jim záviděli i dnešní inženýři. Mnoho toho bylo ztraceno v děsivých bitvách a pohromách, které dopadaly na jejich starodávná sídla, přesto jsou i dnes schopni vykovat ušlechtilé ocele, vrstvit různé kovy na sebe a zaklínat čepele a zbroje tak, aby zůstaly pevné a ostré i v té nejkrutější bitvě.

Jediným oborem, v němž trpaslíci překonali své předky, je kamenictví. Největším dokladem je toho v současné době asi jejich Království po Horou. Zdejší síně, cesty a i domy v lidském městě pod Horou jsou opravdovým divem co do kvality, trvanlivosti a krásy. Trpaslíci nejraději zdí "na sucho", pracují s velkými kamennými bloky, které k sobě lnou vlastní vahou a důmyslným tvarem, takže není třeba se spoléhat na nějaké pojítko v podobě malty apod. Použitím kamene z různého materiálu pak docilují oku lahodících tvarů, zdejší kameníci jsou proslulí tvorbou čarokrásných mozaik.

Skřeti

Ačkoli se to nezdá, skřeti jsou ve Středozemi vlastně nositelé pokroku. Samozřejmě pokroku v tom nejhorším, "škodlivém" slova smyslu. Nejsou sice tak řemeslně zruční jako trpaslíci, ani duševně na výši jako elfové, ale narozdíl od nich necítí žádnou úctu k tradicím a jediné, co chtějí, je jednak to, aby nemuseli nic dělat a pak to, moci pomocí různých ďábelských vynálezů potrápit nebo zničit co nejvíce nepřátel.
Jsou to právě skřeti, kdo dokáží zkonstruovat obrovské obléhací věže, složité katapulty a dobývací berany. Ve svých dolech a jeskyních používají řadu poměrně pokrokových vynálezů, jako šlapací kola na velké výtahy, rumpály a složité kladkové systémy obsluhované neúnavnými kamennými obry; tam kde jsou organizováni ve větších společenstvích a mají více otroků, také zavedli jakési manufaktury, veliké dílny s vysoce specializovanými otroky-dělníky, díky nimž jsou přes svou malou sílu a velikost schopni vyprodukovat např. ohromující množství výstroje a všelijaké výbavy, potřebné pro jejich armády.
Pod odborným a nemilosrdným vedením dokázali ovšem skřeti vymyslet ještě mnohem nebezpečnější věci, např. kaši, kterou po zapálení již nejde uhasit nebo výbušné a dýmající látky. Skřetí specialitou jsou pak nejrůznější jedy, které patří do výzbroje leckterého schopnějšího skřetího velitele nebo vojáka.
Napsal Rytíř 16.04.2007
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 2 příspěvky.
ČAS neregistrovaní : 0.0013360977172852 sec;
Nenalezeny žádné záznamy.
1 až 20 z 30 >
Podobné články
ČAS 0.096798896789551 secREMOTE_IP: 54.145.124.143